Vzduch by se měl vznítit při vdechnutí...

Tož to je vole rekord, za celou svou 4 roční existenci blogu jsem ještě nikdy za měsíc nevydala 1 článek...*natož dva* (teda plus tenhle), ale tenhle se moc ani nepočítá, jelikož tenhle jsem psala 11.11.2013. Sem si říkala, že když (néé psací krizi fakt nemám, spíš duševní/hovní) nic, tak aspoň něco teda. Jdem na to.

Plus hudební vložka - Femme like you

Z podpokličky se vznášela poloviční voda.

Ze spodního retu, který sloužil tak, aby zachytl cígo, se linula zdravá pára.

V těchto unikajících chvilkách se vše vznášelo v koexistujícím nezájmu.

Listy, podotýkám, že prázdné, byli trhány na sourozence.

Z nich jeden se tyčil výjimkou - na něm pero poznamenalo slovo "růst"

Čerstvě umyté vlasy a oči naopak (strop byl najednou dole) se nadechovali té zdravé a svěží mlhy.

To je tak, když se to slovo ironie, která se střetla s významem na i v ní, rozkmitala v prázdnou hmotu.

Lampión rozuměl se tvářit zas tak, že nahrazoval větší nápor běžící energie.

Tu energii chci popsat. Běžící energie běží, a dokáže rozbít i pomyslnou hráz. A když se do balónku píchne, z balónku uniká vzduch, kde je ho přemoc, pak vznikne emoc. Totiž emoce-- ehmmmmmm ten lampión.

Tenhle rytmus se ovšem ve skutečnosti vůbec nenudil, pokud pořád tloukl v... "buch buch, buch buch"

Teorie fénixe se syndromem smutného klauna.
Musí být (už jednou zmíněnou) ironií, že by fénix mohl přijímat kyslík.

Vzduch by se měl vznítit při vdechnutí...

Možná nedýchá.

Třeba je jeho snem zemřít utonutím.

Ale pád - je ke všem lhostejný.

Ale nejspíš člověk pořád spí.

Možná klidně, možná má bezesnou noc.