Uauleauealeuale

Tak víte co. Prošla jsem.

Prošla jsem přes kopce rádoby skopek plných obhajob, guruů, letáků a v nich napsané "zkřehlá jistota", mainstreamovaných prohození slov, přes bláto plných hoven, abych se mohla vrátit k tomu, bez překážkového, přímého, půvabu sobeckosti a soběstačnosti. Huh.

Každou chvílí nové vědomí. Nestranné a holé zdí.

Něco vám povim.

Vyznat se v tomhle sebestředném útočišti, ne jentak zanedbaném, na to potřebujete jedině bolest (nestrannou).

Každou chvílí to mizí.

A to nenahradí ani to nejmazaněji nenahraditelné. Ani to nejhlouběji schvané, ani nejhlouběji ponořené v bajkalu.

S těmito slovy bych stále do nekonečna mohla pokračovat přes ty kopce.

Tak prosím.

Jenže to nestačí. Nikdy nebude stačit nějaké nenahraditelné přes nenahraditelno nenahraditelstva nenahraditelství.

Pořád budu chtít víc!

A proto jsem člověk. Proto mám cedulku "já". Proto si dovolím být sobecká. Proto si dovolím chránit sebe před tím nárazem slovních kulek.

Podle mě je vítězem na téhle planetě bolest.

A upřímně zbožňuju to pomyšlení, že je tak spravedlivý vůči lásce. Nic proti lásce, don't džadč.

Člověku, co nestačí povrchnost, si zaslouží jen a jen povrchnost.

Tak se nesnaž být krásný!

Buď odpornej!

Vůbec neměj péči o tom, co je v zrcadle.

Směj se jak kdybys byl démonem a na své "krásné" já se usmíval od ucha k uchu. Ďábelsky nebezpečně.

Jak kdybys byl anděl posedlý člověkem. Jak bys vypadal? Zhatilo by to jen teho okřídlenca?

I když každej miluje dokonalost, we don't give a fuck. About them.

No jo. Ono je to plazení se přes vlastní postavenou míru překážek oříšek, samtájms.

Je to velmi chytré. Je to přehazovaná pocitů mezi obchodníky, reagování tepny od srdce.

Ehm. Přehazuje se to tak dlouho, dokud někde neuvíznete a pak zaplatíte větší částku za delší pobyt.

Omg né začínám mluvit oslovou hypotečtinou, tzn. ajm Dan.

A tak dále a tak dále, pokračování příště. Or nah.

Or mejbi je... na.