Říkala jsem tomu překvapení, ale byl to temný ráj.
Říkala jsem tomu přátelství, ale neexistovalo bez času.
Nazvala jsem to místem k odpočinku, ale stalo se to půdou pro noční můry.
Každý očekával let na čas, ale mělo to výpadky.
Neutopit se je poklad. Neshořet je výmluva. Být opatrný vůči nejmrazivějším citům.
Nejmrazivějším citům.
A slova hypnotická "spolu".
Měsíc se odvrátil od vodní hladiny.
Duben vystřídal Květen. A není téměř co sdělit.
Kromě předpokladu o tom, o čem se nemluví.
Nemluví se o zmodralých rtech po zlomeném srdci.
Nemluví se o noční symfonii obrácených karet - přikrčený král.
O skrytých, perem přeškrtnutých vybledlých stránkách vaší bezchamtivé duše.
O denních tranzech a vyprahlém útočišti.
Louče a takový temný nekončící plac, jako že se prodíráš nekonečnou temnotou a můžeš díky louče vidět jen suchou zem, v mém těle.
Šedá poušť a záběr na zrnka písku, pomalu se přesunující v písečné bouři.
Klid a postup na další schod.
Klid, jen klid.
Pomohl by ti snad pohled tří úhlu na sen, když je prázdný?
Nikde vidno, jen klid.
Projížďka na uvolňujícím pocitu.
That's it.
Napsáno tak krásně.
OdpovědětVymazat