Mwhehehehé... AC

Tak teda nevim jestli budu schopna ten článek vůbec napsat, protože jsu teď úúúúúúúúúúúplnnnně někde mimo díky týhle song. Jakože totálně epickyckycky.

Jelikož celý včerejšek jsem vedla v takovém pohodovém ... štajllu.. jo takže tohle asi nezvládnu dopsat..

Druhej pokus, jo?!

Zkrátka včera se mi uplně dobře usínalo. Přemýšlela jsem takovým líným stylem, poněkud línou technikou, že myšlenky sice šly slyšet, ale náplni jsem nevěnovala pozornost a spíš se soustředila na prostor v těle.

Což způsobilo, že jsem se dostala do stavu, kdy, JUNOU, mužeté vyletět do astrálu. Všimla jsem si toho. Ale byl to jinej pocit než při paralýze. Při paralýze to je jakoby najendou úder, bum. Tu to bylo naopak.

,,Hmmm, tak asi je doba, kdy bych se mohla pokusit vyjít ven, jo?... Hmm. Ták jo" Tak jsem z fyzického hned vyletěla a bylo to.

Tenhle výlet mi vynahradil všechny ty stěžovačky, jak všeci ve snu lítaj a já ne a ne mít lítací sen.

Heh. V téhle rovině to jenže není jen tak, žejo. Pokaždé, když pomyslíte na své fyzické tělo, tak ste v nanosekundě v něm zpět. Ale to nevadilo. Protože jsem takhle vylétla asi desetkrát a lítala si vrtule, spajdrmen stájl (ten byl účinnej), až mě po několika pokusech napadlo vstanout jako normální člověk. Takže jsem si sedla a pak stoupla.

Po chvíli jsem si taky uvědomila, že je všude tma, tak jsem teda otevřela oči, ale ta fáze byla slabá a já nevěděla vůbec jak se chovat, jen jsem věděla, že existuje nějaká technika na prohloubení (ze zážitků ostatních) a tak jsem si začala hned prohlížet své ruce a pak i tělo a snažila se zaměřit na detaily. Nó, jako nemůžu říct, že by to extra pomohlo, ale jako jo. :D

Pořád mi v hlavě hrála tahle písnička (která vyčnívá svým geniálním textem v refrénu), a slyšela hlasy kdesi v dáli. Napadlo mě, že to je tetka se strécem, což mě trochu uklidňovalo, že je to domácí půda akože. Už jen díky tomu "faktu", jsem vůbec vylezla beze strachu.

V astrále nesmíte moc dlouho být pasivní a taky moc přemýšlet - musíte jednat rozhodně, rychle atd. To jsem si naštěstí zapamatovala.

Takže po tomhle zážitku mám za to, že bude ještě veliká sranda, protože to bylo všechno vtipně "všechno zhurta". Pak později, když jsem si četla něco za techniky, tak tam bylo "skočení po hlavě" (tomu jsem se smála dalších pět minut),

Tam je to všechno tak lehké aaa... usnadnitelné!! xD

Po druhý, když jsem normálně sedem vyšla z těla, na mě přišlo plánování, které proběhlo velmi velmi rychle, nikdy v životě bych tak rychle nic neměla promyšleného. A vypadalo to asi takhle.

"Co tu chcu dělat??

Něco jo.

Něco ale určitě.

Prý si máš určit předem cíle, ty sis plánovala.

Jo mám cíle!

Ale jaké to byly cíle??

*chvilka rozhlédnutí kolem a hledání věcí, na které bych se mohla zaměřit*

Navštívení jedné osoby!

Jo! Tak já letim"

Takže namířeno bylo do Paříže. No, ano... jenže jak si tak letíte, tak jak máte sakra vědět, kde je zastávka Paříž, kor když je všude tma, hmm... No nic, rychlá zatáčka dolů. Po prvním výletě do Paříže jsem skončila u někoho v domě, zrovna otevíral dveře, očekávala jsem teda, že to bude On, ale vrátilo mě to do těla, poněvadž jsem byla pasivní.

Při druhém výletě do Paříže jsem přistála na nějakém náměstí, hlavou napřed, brzdila jsem bradou.

Jo, bradou.

Chvíli jsem aj volala jménem, to by mělo fungovat, ale nic jiného jsem nevěděla, jako třeba, že když zavřete oči a budete počítat s tím, že jak je otevřete, osoba by tam měla stát a takové věci.

To jsem po chvíli vzdala. Začala jsem shánět jiný světy, protože všude byla tma. Napřed jsem otevřela oči a pak hledala nějaký průchod... když jsem nic nenašla, prostě jsem prošla zdí, proč ne. To je taky zajímacnost. Prý to ze začátku nemusí jít, ale já když k tý zdi přistoupila, tak jsem na ni položila ruce a pak pomyslela "Ale já přece můžu projít" a jakoby zatlačila celým tělem... a objevila se někde, kde bylo sluníčko a zelená tráva.... a pak už nevím, zase zpět v těle ._.

V knize jsem se později dočetla techniku... "Skočte nebo naběhněte do zdi s maximální touhou po jejím překonání."

Jako... ano. Nevím, jak by to znělo těm, kteří neví o co jde :D Někdy to vypadá jako příručka pro blázny... Skočte z okna, ale tahle technika je pro zkušenější, nebo hlavou do země.

Tak jsem si ještě párkrát vyletěla do vesmíru... to mě konečně taky napadlo otevřít oči... a bylo to strašně krásný a velký... To nebylo jen hvězdy jako na obloze... ale hvězdy kolem vás a o kousek dál další... prostěě 3D vesmír, oh yes. :D

Poslední věc, která mě napadla, bylo ochutnat v astrálu jídlo.

A zase to bylo jak ve zrychleném filmu. Nojo, nojo, ale kde tu je albert? Chápete? V astrálu hledat alberta.

Hledala jsem berta, ale vlezla jsem do nějaké ASI školky, a opět jsem, ne že bych chodila, ale letěla jsem a hledala regály s ovocem.

Nevím, proč mě jako první napadl banán :D

Ale nic, jelikož mé hmatové i chuťové smysly byly na nule a já nevěděla jak je prohloubit, nápad zkrachoval.

Pohlédla jsem tam na hodiny, ale hned jsem odtrhla zrak, poněvadž jsem si z nějakého stupidního důvodu myslela, že zjištění času vás vrátí zpět do těla. (udělá to přesný opak prohloubí) No a jelikož jsem si přesně tohle myslela, byla jsem zpět.

I když jsem mohla ještě nejspíš tisíckrát vylétnout, řekla jsem si "No, tak jako už bych zas mohla usnout.... sice je tolik lidí, kteří se o astrál pokouší a nejde jim to, ale už bych toho mohla nechat" :D

Pokaždý, když mě to vtáhlo zpět do těla, cítila jsem takové strašně příjemné brnění.

To není jak u paralýzy... Strašně rozdíl. Asi jako když se vám někdo snaží násilím zmačkat celé tělo, a říká tomu parádní masáž, ale vy spíš očekáváte ty modřiny oproti orgasmické masáži, která vám uvolní celé tělo.

No, ale je to nevyslovitelná prča, toho si ještě užiju. Škoda, že jsem nevěděla o těch technikách, vypadalo by to jinak.

Takže pokud na vás přijde fáze náhodou, stejně jako na mě, a nic moc o tom nevíte, stačí když budete hlavně rychlý, nepřemýšlejte a zaměřujte se na detaily v místnosti - ohmatávejte všechno, poslouchejte pozorně, čichejte a nebo si třete o sebe ruce. Pak je to ostřejší a ostřejší :D

P.S. teď sem se dozvěděla, že ta prnví písnička, tak tomu týpkovi je 17!!! EHM.