Kterak si Andreak rozbil tlamu o kládu

JJJ-o.

Zní to krásně neuvěřitelně, ale je tomu tak. Většině lidem, co to viděla, nebo to pak slyšela, že mám rozbitý nos, to přišlo vtipné. Jenže... co je vlastně tak vtipného na zlomeném nosu?

Protože... dobře, dobřé, začneme od začátku..

Jednoho krásného jarního dne, jdete si tak na praxi, že jo, myslíte si, jak budete strašně makat, žejo, protože jsme museli dělat prácu za druháky a chystat překážky na závod, na kterým nikdo ani pomalu nebyl, žejo, no a tak se ještě hodinu (ani ne) před úrazem smějete na šatně (říkejme tomu tak) se spolužačkama, že by nás tu mohli mistrové zapomenout a vzpomenout si až na konci směny, žejo. Bwhahah, žejo, no a taky celý týden se to prostě chystalo, na praxi všechny čtytři mistrové, takže akce jak kráva. Měli jsme mít ten týden školu a od středy jít na výlet, jenže nám v pondělí oznámili, že v útery se jde na praxu.

Nuže, já si prostě nemůžu pomoct. Přece si nenechám ujít tuto příležitost a musím urobit nějaký to vzrůšo. -_-

To jsem prostě taková povaha, vlastně ani za to nemohu.

Jdeme na věc. Nakládali se napřed věci z hůry na vlečku, který se pak převáželi o kus dál na pionýrku na trávu, kde to všechno mělo být. Pak se nakládaly věci ze šopy rovnou na pionýrce a to mi bylo, kluci a děvy, osudný.

Když začali nakládat na vlečku klády na překážky, takový hezký nový tlustý svině,

tak jsme tam tak stály s Kakinem (Kačou) bokem, páč už tam bylo děcek jak prase v žitě, a kdyby jich tam bylo víc, začalo by se to plandat. Nám to ale přišlo krapet blbý, nic nedělat, stát tam a dívat se ( i když to bylo hypoteticky správné, že míň se dívá, jak jich víc maká).

Kakin pronesl svou osudnou větu: "Tak vezmem aspoň jeden," s těmi slovy jsme se postavili do jakýsi řady a...

Kača vzala z jedný strany, mistrová mi podala druhou stranu, já ji tak hezky opatrně vzala a když jsem si byla jistá, že ji držím pevně, tak jsem se s jistotou otočila, vykročila a narazila s kládou přímo na roh těch dveří. Napřed kláda o roh, pak já o kládu a v ten moment si pamatuju jen to krásné křupnutí.

Takže ne, nespadla jsem z koně, z koní aspoň umím padat -_-

Jenže, ty klády nějak neumím nosit no.

Po té mi to Lucka, která stála na vlečce a celé to pozorovala popsala jako: "Takový dvě rany to byly, a tysis dala ruku na nos a podívala se do dlaně, poprvé nic, tak jsem si oddechla a paks to udělala napodruhý, a v ten moment ti začala řinout krev jak prase... kurváá,"

Jo jako, fakt jsem hned s tú krví uplně počítala a když se nic nedělo v jednu sekundu, tak mě to strašně překvapilo.... až pak když xD... no nic deme dál. A to se mi ještě Kača prý smála, a když zjistila, že je to vážný, tak ne, nepřestala se smát, ale ten smích zadržovala! Grrrr xD

Tady detaily vynecháme. Zatímco jsme čekali na auto (sanitka naštěstí byla byzy), jsem každýmu, kdo se na ten nos díval, řekla, že jsem slyšela křupnutí, ale každý mi odpověděl, že ale to máš jen nateklý... xD hovno nateklý.... a přece sem jim v tu chvílu věřila -_-

V nemocnici sme čekali nějak kolem hodiny, než paní starší doktorka dooperovala... Celou dobu mě to jako fakt bolelo o tom žádná tatok. Ale všichni počítali s tím, že mě pošlou na rentgen, jenže když jsem tam přišla, tak mi ho trošku.. narovnali (jauvajs) a jelikož ten nos byl nateklej tak vypadal rovnej... doktorka mi říkala, že pouze do týdne se s tím dá něco dělat, pak už bych si musela zaplatit plastiku za dvacku xD. Takže to slovo do týdne bylo rozhodující.

Dohodli sme se že doma posoudím, jesi za něma pak přijdu nebo ne. Pfff... Už jen Kakin se divil, že mě na ten rentgen neposlali. Ale co já vím, asi se tam neposílá, když je nateklej.

Tákže jsem autobusem jela dom a užívala si parádní bolení hlavy. Jenže... ještě to odpoledne mistrová volala máti a ta pak volala mě, že mě mistrová posílá ještě na ten rentgen (tentokrát hlavy, ale to jsem ještě měla v hlavě mešuge takže mi bylo jedno na jakej rentgen), protože to byla vcelku velká rána a že se ji to nelíbí.

Well then xD.... tak sem řekla ségře a jeli sme zpět. Doktorka tam už nebyla, ale po dohadování se s máti po telefonu jsme nakonec skončili na chirurgii, kde jsme čekali taky něco kolem hodiny, abych se dozvěděla, když mě doktorka přijala (tentokrát kolem 35), že ta hlava mě bolí z toho nosu, že bych musela být v bezvědomí, kdyby to byl otřes mozku (i když jsem zmiňovala lehký otřes mozku), a že bych se musela praštit rovnou do té hlavy, aby mi něco bylo.

Tak mi dvakrát poklepala na hlavu, pohmátla mi nosík a šla jsem se zprávou (kde bylo něco vtipně napsáno, u čehosi napsala otazníky, ale už tu zprávu nemám) a tak.
Na druhý den tedy, anó sice se mi sem tam točila hlava (sice málo, ale hodněkrát) a v opravdu malé míře mi bylo špatně, ale tak nebylo to vono, žejo. Tohle vše bylo v úterý.

Učitelé se ve středu na výletě s facepalmem dozvídají žhavou novinku a celý ty dva dny, středa a čtvrtek v podstatě jsou oukej. V pátek tedy zase na praxi, juchůůů, dokončit přípravy. Během dne chvíli dělám s mistrovou, která, když jsme čekali na to auto, a bavili se o tom, že je to jen nateklé, tak začala větou: "No tak to máš štěstí, protože moje sestřenice to jednou měla v sádře dlouho, měla to up-" v tom ji druhá mitrová utla a já klidně ať pokračuje well... tak v pátek sme se stěma dvouma mistrovýma sešli zas a když se zmínila o tom nosu tak se na mě podívala že nojo vlastně... a pak se zeptala: "a kdo ti to bude spravovat?..." na to ji druhá mistrňa řekla, že už mi to rovnali a ona "aha..." a pak znovu zmínila sestřenicu se sádrou a jaké mám štěstí. V pátek mi z nosa ještě dvakrát řinula krev (přitom středa čtvrtek nic) a v sobotu pak taky.

V pondělí jsme tedy měli také praxi, akorát jsme měli normální praxi, a druháci naopak chystali, jako my minulý týden.

Jenže v neděli večer jsem se na ten nos tak dívala (až tehdá) a zjistila, že není rovnej. Já myslela, že už to mám za sebou a bude prostě rovnej! A tak jsem dumala, až se rozhodla, že v pondělí jim tam zavolám, i když mi říkali, že do pátku (jo, do pátku, napřed řekli do týdne a pak že do pátku jím mám zavolat), tak jsem po přestávce strašně randomně zavolala a neslyšela jsem ani první pípnutí (bo jak se to volá) a hned to někdo zvedl a ozval se mužský hlas: "Ušní nosní krční" a ticho.... takže já s šokem, že mám něco tak rychle vysvětlovat, začala a on mi pak tak zamyšleně řekl: "Noo, ale to je už tak na hranici, kdy jste u nás byla?"
"V úterý"
"Hmmm, tak to bych se na vás musel podívat, kde jste?"
"No jako jsem v kroměříži, takže bych mohla přijít... ale kdy?"
"Hned."

*fuck me then xD...*

takže jsem to šla říct mistrové, která byla trošku zaražená, ale pustila mě (prošvihla jsem ježdění -_-)

Mno.... jakmile jsem tam přišla tak neuběhlo ani deset minut a byla jsem na řadě... a jakmile sem tam vkročila, začal mi tak trošku ráj xD, protože... tam byli rovnou dva doktoři, oba dva sympatický jak prase v žitě... Ták jeden byl takovej krásnější (taký výrazný modrý oči) a druhej byl prostě sympatičtější (ale taky modrý oči xD)

(a má to pro mě význam, že tu popisuju aj doktory)

Prostě nevííííím proč, ale ti doktoři se mi líbili od začátku, víte co, když čekáte postarší bílovlasou doktorku (se vší úctou) a uvidíte tam todlencto... xD

V jednom článku, který jsem nezveřejnila, jsem je popsala asi takto: "Nejenže ti doktoři byli mou inspirací, ale v ty dny jsem je brala skoro jako hrdiny o_O Tak jsem se zamyslela nad tím, jak vlastně člověk může vypadat se seksy mozkem, mít šarizma Erika z TB, míchanýho s dr Housem a nakonec s.. Nicolasem Cagem ták, jo xD"

takže jsem přišla a za stolem seděl doktor a jen tak se na mě otočil a wháááá wtfáák xD.

Díval se mi na nos a diskutovali, jak jsem se bouchla a o co vůbec... (jo fakt je to těžký vysvětlovat) a tak se na mě podíval a zeptal se. "Takhle.. podívejte se na sebe do zrcadla a řekněte, máte pocit, že s tím nosem je něco špatně?" tak jsem přešla k zrcadlu, chvíli se na ten křivej nos dívala a řekla jsem: "Noo tak jako je křivý..." a nevim proč ale asi po mně chtěl přímo, abych to popsala, páč mi říkal co na tom je, tak jsem řekla, že je jakoby zkosený, že je tam hrbol... Po tom slově hrbol jsem ho konečně uspokojila a vrátili sme se na místo. Zas jsme o něčem diskutovali, to už nevím co...

Něco chvíli psal a pak se na mě otočil s větou: "Nó... takže chcete s tím nosem něco dělat nebo ho chcete nechat tak jak je?"
"No tak... chci s tim něco dělat."

"Pokud s tím něco chcete dělat, tak jedině zítra ráno operace."

Pokračování příště... ^^