.
________________
Občas si říkám,
jaké to je vzít si život,
a jaká temnota čeká pro toho, kdo naslouchá těm hlasům
šíleným, a ostrým. Čeká na někoho vůbec....
Občas si říkám, že mě nikdy nenajdeš
a pro mě zbývá hejno vran či démonů doprovázejících mne ve dne
a malá vůle to vše zvládnout,
a v noci jemnost vyvolává mé jméno
a já nic přes ty kapky nenaslouchám.
co když si mě vezme vítr a já už neuslyším ani to lehké třepotání křídel
malého ptáčka,
malého ptáčka,
který značí jen to dobré
co když mě začne děsit i ten nejmenší závan větru a já z něj nastydnu
co když se svět zastaví do jednoho bodu,
jedné přímky
a mě nezachrání ani ten rozostřený hlas
pokožka v barvě skořice
a pohled černý jako pád do studny
________________
.
Občas si říkám, jaké to je skutečně ŽÍT svůj život. A jaké Světlo čeká na toho, kdo naslouchá hudbě věčnosti. Není žádného čekání pro toho, kdo žije svou věčnost. Občas si říkám, že jsem tě už našel a namísto krákání černých vran, jen šepot bílých holubic. To já každou noc vyvolávám tvé jméno, ale ty nic neslyšíš. Dokonce ani toho malého ptáčka s modrou hlavičkou a červenýma očičkama, jehož krása je zpívána pohybem křídel za ranní rosy neslyšíš. A když tě cokoliv vyděsí, prosím, obejmi mou duši, neboť tak velmi dychtím po tvém objetí... A i kdyby se celý Vesmír zastavil v tom jednom bodě, my dva, nejmilovanější Khiro, se nikdy nezastavíme. Stvoříme si svůj vlastní Vesmír, kterým potom budeme proplouvat v ozvěnách našeho smíchu...:-DDD Za nějakou chvíli i tak umřeme všichni, tak proč se tím vůbec vzrušovat? Pěkně si to tu vyžerme až do dna:-D
OdpovědětVymazatVzít život si člověk nemůže, může si jen o pár let zkrátit jednu z mnoha inkarnací... a ne moc dlouhou chvíli poté zjistí, že to byla jedna z největších chyb, jaké se dopustil. Výkřiky duší lidí, plné děsu a hrůzy, kteří spáchají sebevraždu, často jsou dlouho vtisknuté do místa, kde se ten čin udál, a jen čistá, nezištná a obětavá láska jiné duše může tuto krutou bolest vykoupit...Svět nám dává vše nutné pro naše zdokonalení a náš život, a často i hodně navíc... oplácejme mu to alespoň tím, že se budeme co nejvíc snažit milovat - sebe, druhé i ves míru zvanou Ves: Mír.U každé myšlenky je fajn si občas říct: A co na to můj Anděl... ?
OdpovědětVymazat[2]: To je vůbec poprvé, co jsem si uvědomil, že Ves-Mír má ve slově slovo MÍR! Jak je to vůbec možné, že za celý život jsem si toto neuvědomil?!? Neuvěřitelné osvícení:-D Spajdy, jako poděkování, speciálně pro Tebe zasadím malý strom a až ten strom vyroste, poprosím ptáčka, který se posadí na "můj" strom (ano, ještě stále si přivlastňuji věci), aby zaletěl až k Tobě a zaklepal Ti na Tvé okno ptačí morseovkou - DĚKUJI!
OdpovědětVymazat[3]: A já děkuji za tak krásnou reakci! Jsem rád, že stále žiješ a máš v sobě onu nepopsatelnou jiskru, která září z každého odstavce :-)
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji. Víš, Tvá slova léčí, což znamená, že stejně tak i tvá duše, řekla bych. Už to mám hodněkrát odzkoušené. Nikdy nebudu zcela stačit na to, abych ti za to poděkovala... Ale tvůj komentář bylo to jediné, co mě uklidnilo, ne-li dohnalo k slzám. :*[2]: Zajímavé. Nechtěla jsem, aby to vyznělo že bych chtěla spáchat sebevraždu, jen mě fascinuje přemýšlet o lidech, kteří chtějí... o jejich rozhodnutí proč.Jó já vím, že zrovna na vás dva je ten článek až moc depresivní, tak ale nedá se :D
OdpovědětVymazat[5]: Tak víš jak, takovýhle texty můžou vyvolávat všelijaký představy, nemohl jsem se nevyjádřit :D tak nějak jsem tušil, že přímo o tom činu neuvažuješ, a jsem rád, žes mi to potvrdila :) takže má reakce bude třeba pro další lidi...Taky občas přemýšlím o lidech, kteří k tomu zcela vážně došli, co je k tomu vedlo a tak, bez jakýkoliv špetky ironie jsou dobrej "studijní materiál", což ale nemění nic na tom, že si prostě zbytečně ztěžují Cestu...
OdpovědětVymazat