V nebi, tam se nemluví o ničem jiném než o moři... jak tě k sobě přitahuje jako magnet... a o západu slunce... mluví o tom jak slunce bylo krvavě rudé než se ponořilo do hlubin moře... že cítili jak ztrácelo svou hřejivou sílu.. a že nastal potemnělý chlad... a slunce žhnulo jen uvnitř.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Tři etapy: Jméno na kameni , Květy vyrůstají z mého hrobu a Změna Noc se rozezněla od tóniny indigově modré. Spokojila by se i se šedí. Zro...
-
Copak se děje slečno? Je vše v pohodě? Jsi šťastná, jsi spokojená? Vidíš ráda opilé lidi, nejen díky alkoholu? Ano, kurví se, kurvíme se vše...
-
Jó, tak konečně je to tady, ta důležitá chvíle, kdy mám tomuhle blogu možnost sdělit něco důležitého. Fajnly, Fanjly! jsem přišla na ty moje...
Ruštinu mám velmi rád. Poslouchám plno písní v ruském jazyku a celkově mám moc rád ruskou kulturu. Je mi velmi blízká. U moře jsem byl jen dvakrát, ale toto setkání mi zanechalo v srdci hluboký otisk vzpomínky na něco nádherně prostorného... Slova písně jsou skutečně nádherná a hluboká - rezonují v mé duši. Ten obrovský prostor moře dává smysl mému osamělému srdci, které touží po trochu blízkosti... Ve srovnání s mořem jsme tak nepatrní, ale naše skutečná láska je širší a rozlehlejší než všechna moře světa. Přál bych si být ztracen na samém konci světa a cítit tep Tvého srdce, neboť bych věděl, že jsi se mnou a že jsi tím světem i vším tím mořem...
OdpovědětVymazat