O tom, jak jsem parkovala loď

Chtěla jsem popsat jeden sen, ale pak mě napadlo, že by si to vystačilo na celý jeden článek. Protože jsem se rozhodla ty zajímavější sny zapisovat, ty které si pamatuju nejspíš znamenají něco důležitého. Nevím co mi měl říct tenhle, spíš mě pobavil, ale ještě předtím něco na začátek.

Několikrát po tom, co jsem si udělala řidičák, se mi zdálo o řízení, nebo o autě. Jeden sen byl o autě, ale bylo v něm víc, ale to auto v tom snu pro mě byla jasná symbolika mé vnitřní svobody a bezpečí. Je vcelku zajímavý, tak ho sem později můžu zveřejnit jako dodatek.

Nikdy jsem o řidičáku sama nepřemýšlela, ani jsem nikdy neměla v plánu řídit auto, protože jsem z toho měla velký respekt a odmalička jsem byla zvyklá na to, že auto řídí ten, kdo to má v hlavě srovnané a řízení auta a rozumění všem těm předpisům je nový svět, do kterého jsem nebyla zasvěcená (viz můj zesnulý děda, s ním jsem jezdila pořád). Pak přišel čas, kdy jsem to potřebovala, a i když bych se možná i smířila s tím a přizpůsobila se tomu, že musím furt jezdit autobusem někam a být závislá na ostatních, kdo řídí auto, tak na mě okolí začalo dělat nátlak, že si řidičák udělat musím, když jsem ve vesnici, že to pro mě bude lepší. Jenže já jsem se toho bála a necítila jsem, že jsem dost zodpovědná. Před touhle dobou se mi asi 3x za život zdálo, že řídím auto, jednou jsem věděla co všechno udělat, jednou jsem ve snu jela omylem na zpátečku, protože jsem nevěděla, co kde je a bála jsem,že narazím, jindy jsem nevěděla kde je brzda a nemohla jsem zabrzdit a tak jsem pořád kličkovala ulicemi. Taky jsem pak byla na sebe po první jízdě hrdá a asi nejvíc, čeho jsem se bála bylo, že se mi bude plést, kde je spojka, kde plyn a brzda a já si to někdy během jízdy spletu a nabourám. Ale s tímhle jsem nakonec neměla ani jednou problém (naštěstí).

Po řidičáku se mi spíš zdálo o autě, než o samotném řízení. Jednou jsem ve snu parkovala kdesi na rybníku na ledě a seděla se mnou v autě sestra.

Jednou dokonce místo auta, tak jsem měla loď a plula jsem po řece a moc jsem s tím neuměla a potřebovala jsem na nějakou dobu tu loď zaparkovat, ale nevěděla jsem jak ani kde, tak jsem plula s tátou a ten mi tu loď "zaparkoval" a připomenul mi, ať pak nezapomenu, kde je :D Chovali jsme se úplně normálně, jakoby jsme měli auto.
Tohle si ale vysvětluji tím, že jsem se tou dobou zajímala o vodních skútrech a chtěla jsem je vyzkoušet (ale neměla jsem odvahu)

Ten "úsměvný" sen, o kterém jsem chtěla psát, se odehrál ve vedlejší obci. Chtěla jsem z parkoviště odbočit a vjet na hlavní silnici, tak jsem hodila blinkr, ale zničehonic místo toho, abych dala blinkr, tak jsem upažila paží a místo v autě jsem byla na koloběžce. Tak jsem se divila jak jsem se ocitla místo v autě na koloběžce, když v tom se na mě vrhl nějaký pán, a začal mi nadávat, proč mu kradu jeho koloběžku, tak jsem mu ji nechala a rychle jsem od něj odešla. Pak jsem se pousmála nad tím, co by dělal, kdyby věděl, že mám auto, hned by o tu koloběžku ztratil zájem. Když jsem šla hledat to auto, tak tam nikde nebylo a v tom jsem si uvědomila, že mi ho někdo ukradl.

A tak jsem se s tím musela smířit, cítila jsem opravdu reálný pocit bezmoci a zoufalství, že jsem ztratila tak hodnotnou, tak drahou a k tomu - tak potřebnou věc a z mého života zmizela. Já se teď budu muset znova spoléhat na odjezdy autobusů a všechny komplikace, které jsem předtím měla. No, takhle jsem se probudila ve své posteli a uvědomila jsem si, že to byl jenom sen. Ulevilo se mi a s tímhle pocitem jsem se šla na nájezd podívat na auto, že není ukradené. :D. Jenže co nevidím - auto. Doslova, nevidím auto. Uvědomila jsem si, že mi to auto opravdu někdo ukradl a pocítila jsem úplně ten samý pocit, jaký jsem měla předtím, možná i o něco horší, s tím, že to cítím zase a že teď už je to jako fakt, když už jednou jsem se probudila ze snu - teď už je to definitivní. Jenže v tom snu bylo pár věcí, které nedávali logiku a měli mě trknout, že takhle to v reálu není. Například, že táta si na nájezdě vyřezává nějaké divné sochy - ze dřeva a ze slámy a prostě dělal nelogické věci.

No pak jsem se probudila doopravdy - a teď už jsem to poznala, že jsem fakticky vzhůru :D Takže to byla úleva, a jen tak pro prdel jsem se šla přesvědčit, že auto je na svém místě jak má být a bylo tam.

No otřesný, to se mi snad stalo poprvé, ten sen ve snu. On ten druhý sen vypadal reálný hlavně z toho důvodu, že jsem se v něm probudila v posteli a vzpomínala na ten sen... A ten pocit si ještě pořád pamatuju. Od té doby se přesvědčuji pořádně, že mám auto zamklý, no co, třeba to bylo nějaké varování. :D