Co by chtěla?
Chtěla by se stát slovem.
Slovo. To, které se probouzí jako první, jakmile je vyřčeno, a lahodně zní uším, lahodně jako svěží rosa z rána.
To, které probouzí cit plný něhy a porozumění, jež nikdy předtím nikdo nepocítil. A od toho okamžiku nechtěl by cítit nic jiného.
Chtěla by se stát slzou, slzou stejně potřebnou jako je lék, jako duch vyžadující nápravu. Slzou, jež očistí znova ten starý obraz.
Chtěla by se stát rodící se hvězdou na nebi, oblaka ji zakrývají. Tisíce mil daleko kolem prázdnoty.
Co vše by vzdala pro volnost?
Dala by tohle vše a možná i to noční nebe. Třeba by se vzdala i svých snů, na nichž se prochází, po oblacích v noci, pro ten mocný lék. Možná by vzdala i schopnost milovat. Možná by to už nikdo nenapravil. Asi by se s tím jen smířila.
Pak by se stala jednoduše člověkem bez tváře. Možná je to další způsob, jakým nazvat smrt.
Pak by se stala jednoduše člověkem bez tváře. Možná je to další způsob, jakým nazvat smrt.
Vybrat si slovo, které chce, ve kterém se bude cítit jako pták. Možná stačí mlčet, pozorovat a vstřebávat. Nebo možná přijmout a nechat odejít. Možná chce jen ... být volná.
OdpovědětVymazatMožná by už nechtěla nic. Proč se stávat něčím, co už jsi v každé chvíli? Při pohledu na nebe, jsi jeho barvou; při pohledu na květinu, jsi její vůní... Ale rozumím Ti, milé děvče, když píšeš o Slově. A že to píšeš krásně, o tom svědčí mé chvějící se malé srdce. Musím častěji navštěvovat ty, které mám rád a číst jejich slova, protože když to nedělám, mé srdce chladne a stává se kamenem tohoto světa a ne duší Vesmíru.
OdpovědětVymazat[1]: Být volná...[2]: Taky to tak mám. Jakmile přestanu navštěvovat ty, které mě vždy hladí po duši, tak se cítím víc na tom světě sama, takže cítím vlastně míň. Děkuji za návštěvu a měj se pěkně.
OdpovědětVymazat