Ehm

Halóóóó? 
Je tu někdóóóó??
(opráší starý virtuální fusakle blogu)
Zdravím, zbylí přeživší! Dnes se na blo- moment. Na blogu?
Moment, tady něco nesedí. 
(pohledem se zastaví na adrese stránky)
Heeeeee?!!!!!!!!!!
BlogSPOT?! Co to kur-

Víííítejte milý čtenáři! ^^ Vřele Vás vítám na blogspotu. No, nedá se. Řekla bych, tak hluboko jsme klesli, ale koneckonců, je to jen poťápaná koncovka. Aby blog a jeho vzpomínky přežily, musela jsem se přenést přes to, že blog někam stěhovat budu a buď to byl wordpress, nebo blogspot. Mnóó.

 Nakonec jsem ještě byla vděčná, že se všechen obsah dál přenést. Opravdu jsem byla překvapená, jakou technologii dnes jde už využít. Vše i s obrázky, i komentáře! A vděčím tomu Martinovi Rybenskýmu. 

Dizájn jsem ještě nevyřešila a asi nevyřeším, protože mám takový tušení, že z dizáájnem budu moct něco víc dělat, pokud si koupím nějakou tu lepší verzi nebo něco, co já vím. Ale mé vlastní pozadí, to, na které jsem byla těch, ehm, čtyři let, hrdá, mi sem nejde vložit. Hmmmmmmm. 

Jo, a taký... heh... všechno nejlepšííííííííííí. Blog je na světě deset let. V květnu roku 2010 jsem zveřejnila první článek na blogu, bylo to nějak 17. května, ale založení blogu bylo dřív, ale dejme tomu, že to byl květen, no. Blíženec kurňa.

10 let. Jsem ráda, že to vydržel, chudák. Těch pár let byl blog mou součástí a taky mi pomohl v tom, poskládat kousky mého já do sebe. Někdy byly rozložené a kynuly, ale... V prvním článku jsem psala o tom, jak jsem smazala minulý blog a stejně jsem musela založit nový. A důvod toho, proč jsem zrušila ten minulý, bylo, že tam bylo moc vzpomínek. Teď to tak není, teď jsem na celých deset let (teda škrtněte kus roku 2019 a 2020) blogování hrdá a nebojím se ničehoooo johoho. 

Možná to taky bude tím, že s mottem a celkově se záměrem, co jsem založila tenhle blog, pořád tak nějak souzním a dá se transformovat a můžu tak společně s blogem růst. 

„Pravda hoří hluboko uvnitř“

Je to koneckonců výňatek z textu písně od Muse. Wtf proč najednou píšu tak spisovně? Nebo je to tím, že jsem pár let nic nepsala, hééééé?

Zato minulý blog, s názvem anime9... se mnou už asi moc nesouznil no. Možná proto. A možná proto jsem si taky smazala i ten předchozí s názvem andik9.

Ohledně nepřítomnosti od dubna 2019.... hm.

Co já vím. Tvořivost, co používám na tenhle blog, vždycky jsem si na ni musela udělat čas. Většinou to bylo tak, že si člověk popřemýšlí joblablaba a pak až večer, někdy k půl jedné ráno přijde chuť něco napsat. Jenže já jsem prostě dávala větší přednost tomu, abych šla brzo spát a neměla tak dodělanej biořitmus nebo či co, místo sezení do tří do rána a psaní článku. Ale ne vždycky to bylo, ale většinou. Někdy to bylo odpoledne, ale pořád jsem si musela udělat ten čas. Udělat čas u mě znamená... představte si nějakého kouzelníka nebo čarodějnici jak zvednou hůlku a do ní se soustředí energie. Tak nějak podobně mi přijde, že jsem musela do sebe soustředit tu tvořivou energii, abych něco vyšrotovala. Nó, ono to v závěru není tak těžké... ale předešlý rok jsem tu tvořivost dávala do něčeho jiného než do psaní. A většinou, když jsem psala článek, posledních pár článků, tak jsem chtěla, aby vydrželi co nejdéle na přední stránce, takže jsem nechtěla nic psát hned za týden. :D To zní jako výmluva, ale není. Mělo to něco společného s tím, být dokonalá. A když se mi něco nelíbilo, třeba už jen na začátku, tak už to nemělo cenu to dokončit. Ale, na tohle už kašlu.

Jinak, většinou taky chodí inspirace na psaní z písniček a nedávno jsem našla supr šupr písně, takže bych možná v dalším desetiletí napsala něco na způsob Zdál se jí sen, nebo 1 minuta, ty jsou fakt drsný. 

Nuže, můj první článek na blogspotu. 

Přišla nová éra dámo a dámo. :) Mě se jen tak nezbavíte. 

Tak za tři roky čau.