Cítím tu jemné neviditelné pohyby. Nitky, chuchvalce, záhyby, jiskry. Existuje tu kolem mě, ale ne ve stejném smyslu, jakým vidím svět. Funguje to tím způsobem, že se ponořím do sebe. A pak kolem sebe a jemnohmotný svět se začne rozšiřovat. Věci se dějí mimo fyzický zrak. Snítek toho, jaký obraz jsem měla v hlavě, jsem se snažila přenést na plátno (teda na karton, aby bylo jasno, heh)
Dva z těchto obrazů (jeden a druhý nejvíc, který jsem tu neukázala) mě vrací do blahodárné frekvence, v jaké jsem přirozeně (v jaké jsem malovala) - když se vrátím dom a jsem rozladěná, tak se jdu podívat na ty obrazy a oni to rozpustí. Řekla bych, tak nějak uklidní, odhalí mlhavé myšlení a nasměruje.
Abstrakce, má drahá wuuuuuuuuíííííííííííííííííííííííííííííí :D
Krásné obrazy. Asi nejdůležitější je, když uklidňují a vrátí tě zpět do tvé frekvenční zóny. :-)
OdpovědětVymazatTak mě u toho čtení napadlo, že ty obrazy, které mě vždy zklidní, mám v hlavě taky. Jen je nedokážu namalovat. :D
já zas nemůžu některé věci dokázat říct slovy a tak se je pokouším dostat do obrazu :D
Vymazat