Trocha naděje, a může namalovat... blankytně modrá křídla
Jen trocha odhodlání, a ve vzduchu se krystalizuje bytí
Trochu důvěry přidat, však k prvnímu kroku ji pobídla
Leč pýcha, když klesá dolů, ani pírko nepochytí
Možná i skrytá vlídnost, povznese ji k oblakům znova
Tam se blaho mihotá, a přidala i radost k tomu
Někdy se k ní drápe úzkost, někdy stačí přívětivá slova
V duchu naroste jistota, pevná jako kmen stromu
Jistotu bujarou nejde už zastavit, šlehá ostré plameny!
Už se neobrací zpět, je hluboko oddaná svobodě.
Zbylo jen ty mosty překročit, všechny jsou spálený.
Znovu mohla vyletět, díky vnitřní dohodě.
.............
Konec básně. Jen abyste věděli.
Tak jsem se chtěla jen chlubit fotkama, ale přišlo mi to takové prázdné tak mě napadlo, že už jsem dlouho nezkoušela žádnou pokusobáseň, poněvadž mi to v minulosti podle některých šlo, ale no... trochu jsem se zapotila už je to nějaký pátek. A těch fotek je ještě moc a měla jsem asi tři verze poskládání tohoto článku a stejně se sem nevlezly všechny. Tak sem hodím ještě jednu protože se chci chlubit ještě vííííííííííc a vííííííííííííííííííííííííííííc... muha ha ha ha.
Tu vnitřní dohodu chci mít,
OdpovědětVymazatnajít v sobě harmonii a klid.
Občas se podaří když v oblacích létám,
svobodně a s láskou často rozkvétám.
Pozornosti mi ovšem někdo dává,
uvnitř i vně by měla být rovnováha.
Tož ti nevím co to ze mě vylétlo...asi vítr nebo co. :D
Fotečky jsou úžasné a pokusobáseň k nim ladí i s hudbou. :-)
Díky díky ^^
Vymazat